Tablet na rovníku: Galaxy Tab 2 na cestách po Ugandě

Prohlížení, třídění a editace fotografií

Podobnou zkušenost jako s klávesnicí jsme udělali i u editorů fotografií. Hledali jsme poměrně dlouho, ale na uspokojivé řešení jsme nenarazili. Našli jsme různé programy, které naše potřeby naplňovaly, chyběl však ten, který by uspokojil všechny tyto potřeby naráz. Nechtěli jsme přitom mnoho. Po dni plném focení jsme potřebovali jednoduše stáhnout fotky do tabletu, prohlédnout si je, vybrat z nich ty vhodné pro právě psaný článek, uložit je do zvláštní složky. Tyto vybrané fotografie pak jednoduše editovat, tedy oříznout, upravit kontrast, jas, barvy, zmenšit a nakonec poslat.

Večerní třídění nasbíraných informací a úprava fotek ve Photo Editoru (Foto: Tomáš Hájek)

Vyzkoušeli jsme „QuikPic“, „Photoshop Express“, „Picsart“, „Picasa tool“, „Photo Editor“ a mnoho dalších. Ani jeden z programů nebyl schopen zvládnout vše. Nakonec jsme skončili u posledně zmíněného programu „Photo Editor“, který využívá vestavěného prohlížeče fotek „Galerie“ a je mimo dobré editace fotografií schopen i „ukládat jako“, tedy nepřepisovat původní soubory. Vše za mohutné podpory souborových manažerů, z nichž každý též umí své, ale žádný vše potřebné. Editace fotek samotná je však na tabletu překvapivě snadná a dobře proveditelná. Tomáš, fotograf, byl také velmi spokojen se zobrazením fotografií, oceňoval opravdu jemné a věrné rozlišení displeje.

Focení obří stonožky (Foto: Tomáš Hájek), a takhle vidí stonožku tablet
 

Data a telefonování

Ještě před hodnocením tabletu z hlediska datové konektivity a telefonování bych se rád zmínil o používání telefonů v Ugandě obecně. Kdo by si myslel, že pro Uganďany a Uganďanky je mobilní telefon neznámou věcí, je rozhodně na omylu. V oblasti telekomunikací patří Afrika mezi nejrychleji se rozvíjející trhy (viz např. tento článek na BBC). Podle zpráv z minulého roku využívá mobilní telefon 65 % obyvatel Afriky, studie z roku 2009 předpokládá, že v roce 2014 bude v Ugandě k mobilní síti připojeno více jak 70 % populace.

Specifikem Afrického trhu je, že téměř všichni majitelé telefonů využívají předplacených služeb. Kredit je pak možné koupit na každém rohu. Ceny za volání a sms jsou položeny opravdu nízko a vzhledem k nízké kupní síle se kredit běžně prodává, pro nás, až v směšně malých částkách. Výjimkou tu nejsou kupony v hodnotě 500 ugandských šilinků, což jsou naše zhruba 4 koruny. S ugandskou sim kartou (stála asi 30 Kč) jsme i do Česka volali za ceny, které u nás nepořídíte ani za hovory v rámci ČR. A jak je na tom Uganda s pokrytím signálem? Jeden z největších místních operátorů (MTN) např. tvrdí, že u něj lze volat na 80 % území Ugandy.

Rybáři na ostrově Buwumě se diví našemu velkému telefonu (Foto: Tomáš Hájek)
 

Samotné mobily vidíte v Ugandě, a zvlášť v hlavním městě Kampale, téměř všude. Prodávají se běžně na ulici a jedná se zejména o čínské kusy, napodobeniny u nás známých značek. Podle místních mají velmi omezenou životnost, přibližně rok. S mobily se samozřejmě setkáte také na vesnici, a to dokonce i tam, kde není zavedena elektřina. Navštívili jsme jednoho farmáře, který svůj mobil nabíjel pomocí malého solárního panelu. Každý si asi dovede představit, jakou hodnotu tento mobilní telefon pro svého majitele má. Pěstitel díky němu může být ve spojení se vzdálenými příbuznými, využívat jej pro obchod se svými výpěstky, zkrátka být v kontaktu se světem.

Mobilní trh je tu v jistém ohledu dále než ten náš. V Ugandě jsou velmi rozšířené a oblíbené mobilní peněžní služby. Fungují tak, že vyhledáte stánek jednoho z všudypřítomných zástupců telekomunikační společnosti a „složíte“ u něj peníze na vámi vybrané telefonní číslo podobně jako na bankovní účet. Takto můžete například poslat peníze své rodině, která žije několik stovek kilometrů daleko a kterou vidíte jednou za pár měsíců.

Jde to i bez elektrické sítě – ugandská solární nabíječka (Foto: NaZemi)

Téma mobilních peněžních služeb by určitě vydalo na samostatný článek, vraťme se tedy raději k našemu tabletu. Ten si ze začátku s ugandskou simkou úplně nerozuměl, problém byl v registraci přístroje do sítě. Operátor nám chvíli tvrdil, že tablet v síti fungovat nebude. Za pár hodin jsme však zvítězili a od prvního dne jsme tak měli poměrně spolehlivé připojení k internetu. Měsíční paušál s FUP 3 GB nás vyšel na přibližně 470 českých korun. Na tabletu jsme vyzkoušeli i videohovory přes Skype a s připojením nebyl žádný problém. Občas jsme tablet používali také k běžnému telefonování, protože jsme se průběžně domlouvali s fairtradovými družstvy na termínech našich návštěv, nebo jsme si objednávali naše oblíbené mototaxi „boda-boda“. K telefonování však tablet samozřejmě není zrovna ideální. Pro uspokojivý hovor potřebujete kvůli okolnímu ruchu sluchátka, při mluvení „do krabice“se na hovor na ulici o dost hůře soustředíte.

Mapy a navigace

Jednou z funkcí, která nás přesvědčila pro výběr tabletu byla i jeho navigační schopnost. Protože jsme si nebyli jistí, nakolik se nám v Ugandě podaří mobilně připojit, hledali jsme primárně aplikaci, která je schopná využívat offline mapy. Průběh byl stejný jako u výběru klávesnice či aplikace pro práci s fotkami. Na Android Marketu (pardon, Play Store) je k dispozici několik docela obstojných mapových aplikací. První volbou byl Androzic, který navazuje na OziExplorer, slavný to prográmek pro starší platformy Windows Mobile. Bohužel zkušenosti z této platformy výběr poněkud zdržely.

Při využívání Windows jsem byl nucen naučit se stahovat offline mapy, ručně je kalibrovat, používat k tomu řadu různorodých utilit a orientovat se v moři různých formátů a standardů. Ukázalo se, že tato zdatnost je spíše na obtíž a za vítěze v kategorii mapových aplikací musím označit Oruxmaps – mají integrovány vlastní „stahovač map“ a mapové podklady dokáží pořizovat ze široké řady mapových serverů. Uživatelské prostředí je také velmi přívětivé, nabízí mnnožství užitečných funkcí. Po doinstalování doplňku „GPS Status“ jsme tak byli schopni pořídit na rovníku i tuhle fotku.

Rovník jsme naměřili asi o 30 m jinde, než byl oficiálně vyznačen (Foto: Tomáš Hájek)

Zmínil bych tu ještě jednu specifickou mapovou aplikaci, která z tabletu dělala přímo magickou proprietu – Google Sky. Pokud jsme narazili na někoho, kdo pochyboval o funkčnosti tabletu, zůstal zcela okouzlen při pohledu na „komentovanou“ africkou noční oblohu, jíž vévodí Jižní kříž. Funguje i při zataženém nebi.

Felix z faitradového družstva ACPCU obdivuje satelitní snímky okolí Ishaky (Foto: Tomáš Hájek)

Závěr

Pominu-li dlouhé hledání vhodných aplikací, které je nejspíš přirozenou součástí „sžívání se“ se zařízením, obstál tablet opravdu důstojně. Osvědčil se zejména pro svou mobilitu, tedy nízkou váhu a skladnost, a samozřejmě okamžitou připravenost k využití. Není jej potřeba startovat ani vypínat, což je oproti netbooku či notebooku velká výhoda. Mohli jsme tak být schopni rychle získávat potřebné informace, a to dokonce téměř uprostřed pralesa. Každou volnou chvíli jsme mohli využít pro psaní textů či příspěvků a reakcí na sociální sítě. Na druhou stranu, psaní textů je na tabletu spíše nepříjemné a rozhodně by se nedal využít například pro sbírání rychlých textových poznámek. V této oblasti stále kraluje tužka a kroužkový blok A6, který můžete kdykoliv vytáhnout z kapsy, psát a kreslit, aniž byste řešili stav baterie. Chcete-li tato svá „data“ sdílet, sešitek prostě někomu předáte. Jen musíte psát čitelněji než já.

Úprava fotografií je na tabletu docela pohodlná, ale v oblasti koncentrace funkcí v jedné užitelné aplikaci je ještě co dohánět. To ale není problém samotného tabletu. Lepší je to s prací s mapovými podklady. Věřím, že velká dotyková obrazovka by v kombinaci s vhodnou aplikací mohla sloužit ke sběru celé řady „terénních dat“. V Ugandě jsme se například setkali s Marcelou, která mj. pracuje na mapování místních pozemků (v Ugandě neexistují žádné pozemkové mapy). Tablet by mohl její práci výrazně zrychlit, pořízená data by navíc mohla být okamžitě k dispozici k dalšímu zpracování. My jsem mapy až tolik nevyužili, pohybovali jsme se po známých trasách a například v Kampale, kde domy nemají čísla a ulice mnohdy postrádají jména, by nám navigace mnoho nepomohla. V prostoru se dá stejně nejlépe zorientovat díky ochotné pomoci místních lidí.

Až se budeme rozhodovat příště, volba nejspíš opět padne na tablet. Určitě bychom ale zvažovali vzít k němu buď externí klávesnici nebo netbook, který by nakonec nemusel být až takovou přítěží. Zvlášť večer, kdy jsme zpracovávali sesbírané informace, blogovali či upravovali fotografie, by se nám hodilo další podobné, druhé, zařízení. To je tak, když se někdo rozhodně být online i v Ugandě a ve čtyřech musí sdílet jeden tablet.