Pojem „iPhone“ už dávno přerostl svůj základní význam. Není to jen chytrý telefon, už je to i symbol sociálního postavení. Mít iPhone je v podnikatelských kruzích něco jako nepsaný standard, a co na tom, že jeho uživatelé často nevyužívají ani desetinu jeho funkcí. Ale samozřejmě nejde házet všechny uživatele iPhonů do jednoho pytle...
Na Androidu jsem vyrostl, byl jsem u jeho zrození, které jsem mohl vidět u stařičkého Samsungu i5700 Galaxy Spica. Začátky byly krušné, ale přechod na jinou platformu mě nikdy moc nelákal. Ovšem iPhone, který se mi na delší dobu dostal do rukou, mě přesvědčil, že pro mě, jakožto dlouholetého „Androidistu“, nemá případná změna platforem žádnou přidanou hodnotu.
Tento článek už v minulosti na MobilManii vyšel. Některé starší články vydáváme po čase znovu, protože témata, kterým se věnují, považujeme stále za aktuální. Pokud k tématu máme nové poznatky, doplníme je do textu.
Článek určitě neberte jako vysmívání iPhonu, spíše jen praktický důkaz toho, že iPhone není univerzálním lékem na všechny bolístky světa. A že i přes veškeré kampaně může mít Apple velký problém přesvědčit stávající uživatele Androidu k tomu, aby udělali krok na druhou stranu. Někteří možná zůstanou, spousta se ale zřejmě vrátí zpět. A samozřejmě analogicky by to nejspíš fungovalo v případě opačného přechodu zarytého jablíčkáře na Android – o tom ale bude článek třeba někdy jindy.
Na příštím listu probereme svázanost iPhonu jako hardwaru se softwarovou platformou a také jeho jen málo se proměňující design.
Nemáš iPhone, jsi (i)out
Nelíbí se mi už samotná myšlenka, díky které se iOS rozšířil do světa. Apple sice primárně vychvaluje ekosystém zařízení, kdy jeden účet sdílíte s MacBookem, iPhonem, iPadem, Apple TV, ale podprahově často iPhone mít musíte, ať chcete, nebo ne. Pokud máte jako rodiče iPhone, dítěti zřejmě pořídíte levnější iPhone, a to proto, abyste mohli s dítětem komunikovat přes iMessage. Na službu jste zvyklí, tak ať si zvykají i ostatní.
A je to, nejen o rodině, ale také o přátelích. Pokud má většina z nich iPhone a komunikuje „s modrými bublinami“, nechcete být jako exot a psát se zelenými bublinami. Pořídíte si iPhone ať nevyčníváte, a abyste mohli jít s davem. A to všechno přes to, že vám třeba prostředí iOS nevyhovuje. Právě tyto vnější vlivy jsou patrné zejména u iOS, u Androidů nic takového neexistuje. Jistě, telefony a příslušenství u některých značek fungují nejlépe „samy se sebou“, ale v rámci otevřenosti můžete využívat prakticky cokoliv s čímkoliv. Žádný nátlak se u Androidů nekoná, na samotné značce vlastně až tak nesejde.
Vždyť vypadá stále stejně!
U Androidů si na design nijak nepotrpím, ale po testování iPhonu si začínám vážit různých designových přístupů. Prakticky stále stejný design iPhonů je po letech velká nuda. Najdou se výjimky, ale je jasné, že i dlouholetí uživatelé jsou z designu iPhonů také znudění. A tak se chytnou i sebemenší změny, např. ostrůvku Dynamic Island. Ano, vypadá a funguje skvěle, ale ruku na srdce, raději bych si vybíral z rozličných konstrukcí, a teď nemyslím jen skládačky, ale třeba zakřivené displeje i různé tvary a designy těla. A k tomu Android s přehlednější notifikační lištou.
iPhone má za sebou dlouhou cestu, postupem času se toho však vizuálně příliš nezměnilo. iPhone rostl, zmizelo Touch ID pod displejem a na zádech se lehce upravovaly pozice fotoaparátů. Výrobci Androidů jsou daleko odvážnější, a to je jen a jen dobře
iPhone už je okoukaný, kupovat stále „stejný“ telefon pořád dokola by mě rozhodně nebavilo. Apple jen kosmeticky upraví zadní ostrůvek, posune displej, přidá průstřel/ubere výřez, a jsme stále na tom stejném. Zvyk je želená košile, to ano, ale není po letech potřeba nějaká výraznější změna?
Příští list prozradí, jak působí iOS na člověka, který je zvyklý na Android.
Milovaný a zatracovaný iOS
První dojmy ze systému iOS? Vypadá jako ořezaný systém pro nenáročné uživatele. Aplikace na plochách, jedno gesto pro přepínání aplikací, lišta vysouvající se pokaždé jinak, nepřehledné nastavení - tohle je úplně jiný svět. Jedním dechem je třeba dodat, že z centrální nabídky aplikací si můžete na plochy dát jen to, co chcete. Hlavní menu jako na Androidu to však není. Skoro se mi chce říci, že Android vypadá jako systém pro profesionály, ale tím bych uživatele určitě iPhonů urazil. A to není smyslem tohoto článku. Každopádně nelogičnost v systému stávající uživatele iPhonů možná ani nenapadne, ale při přechodu z Androidu vypadá spousta věcí přinejmenším zvláštně.
U iPhonů jde organizace stranou. Všechny aplikace máte na ploše na jedné hromadě. Navíc ikony některých aplikací nejsou vůbec intuitivní. Nejbližší podobou hlavní nabídky u Androidů je pak Knihovna aplikací, která sdružuje všechny nainstalované aplikace do složek podle typu. Ani to nám nepřijde nijak zvlášť intuitivní
Začněme navigací. Univerzální gesto pro minimalizaci a přepínání aplikací sice vypadá efektně, ale ani po delší době jsem si na něj nezvykl. Když chcete jen o úroveň zpět, musíte to vzít opět přes plochu, a nebo stisknout šipku v levém horním rohu. Když máte dva základní ovládací prvky v systému úplně někde jinde, je to jako nošení dříví do lesa. Samozřejmě, je tu ještě funkce AssistiveTouch, ale tu si běžný či úplně nový uživatel určitě nezapne. A o „utajeném“ swipe gestu z levé strany displeje jen tak nikdo neví...
Prostředí je velmi svižné, ale nesmíte chtít udělat dvě věci najednou. Rolujete displej do stran a chcete potáhnout nahoru, musíte počkat, až se animace zastaví. Tohle by možná i Android zvládl rychleji...
Nastavení je nekonečný seznam, ve kterém se mísí samotné nastavení, a nastavení systémových a doinstalovaných aplikací
Prostředí si upravíte jen minimálně, a to je v ostrém kontrastu např. se Samsungem. Díky jeho aplikaci Good Lock si ve vzhledu systému upravíte prakticky úplně vše. U Applu skoro nic. Nový vzhled by nudné prostředí čas od času oživil, ale nic takového Apple v rukávu nemá.
Apple to nedělá špatně, ale hodně jinak. A právě to mi nevyhovuje.
Když už si zvyknete na jinou ovladatelnost, jsou tu ikony aplikací. Dlouholetí uživatelé iOS zřejmě aplikace budou otevírat poslepu, na mě však ikony působí hodně nevýrazně. A také jejich piktogramy jsou trochu nelogické. Obálka schovává e-mail nikoliv zprávy, iTunes Store skrývá hvězdička, kompas zase prohlížeč Safari, což není pro nového uživatele zrovna dvakrát intuitivní.
A to platí i pro App Store, který by měl být na papíře přehlednější, než Google Play, ale rozhodně to tak nevypadá. Protežovaný obsah je zvýrazněný a na titulní stránce, kterou rolujete snad do nekonečna. A když už si vyberete třeba bezplatný obsah, musíte si přihlásit. Je třeba dvoufaktorové ověření, takže musíte nejdřív do e-mailu. Při stahování se situace opakuje, a to i u bezplatné aplikace. Dvoufaktorové ověření po vás sice Apple v App Storu posléze vyžadovat nebude, ale při prvním (i druhém) přihlášení se mu nevyhnete.
Na dalším listu se pokusím vysvětlit, proč mám pocit, že uživatel není pro Apple prioritou.
Apple svazuje ruce a tahá z vás peníze
Vezmeme-li v potaz, že jste přihlášení pod svým Apple ID v iPhonu, mohly by jednotlivé aplikace, ke kterým se přihlašujete z telefonu, brát iPhone jako „ověřený“. Není tomu tak, a celou práci s přihlašováním a službami to neúměrně zpomaluje. Navíc mám výraznější pocit, že mě Apple omezuje v tom, co chci dělat, nebo mě více sleduje, než Google, byť v tom si oba giganti zřejmě mohou bez okolků podat ruce. Volnost tady prostě chybí, což je dané i tím, že Apple stále odmítá sideloading.
Přepínání aplikací jediným tlačítkem vypadá efektně, ale v praxi je mnohem lepší ovládání na Androidu. Proč je zpětná šipka vlevo nahoře, tedy tak daleko od prostředního tlačítka?
Snad u všeho máte pocit, že z vás chce někdo vytáhnout peníze. To samozřejmě nejde přímo za Applem, ale vývojáři na iOS stále ochotněji využívají předplatné či schovávají základní funkce aplikací za Paywall. Aplikace naprogramované pro iOS jsou ve srovnání s těmi pro Android svižnější a plynulejší, tím ale veškeré výhody končí.
A pak tu máme klávesnici, která mě tedy hodně zklamala. V základu třeba nemá řádek s čísly! A to je na mobilu, kde čísla používám dost často, tedy velké zklamání. V některých aplikacíchse objevuje řádek z čísly, ten si však přidávají sami vývojáři. Chcete číselný řádek? Musíte si instalovat alternativní klávesnici. To se nelíbí ani Androidům, které vás varují, že zadané texty může autor klávesnice „odposlechnout“. Nechcete-li nic nechat náhodě, budete bez číselného řádku.
Klávesnice nemá řádek s čísly, velkou spodní mezeru a práce s kurzorem leze na mozek
A další detail. Máte překlep ve slovu, tapnutím dostanete kurzor na začátek nebo konec slova, pokud jej chcete doprostřed, musíte kurzor najít, prstem chytit a přesunout na správné místo. Jenže je tu další utajovaný trik. Stačí podržet prst na mezerníku (koho by to napadlo?), který následně zešedne, a stane se z něj dotykový touchpad pro rychlou korekci textu. A proč tolik zbytečného prostoru pod klávesnicí pro dvě drobná tlačítka? To aby ergonomie zaplakala...
Jedním dechem se dostávám k nastavení, kde se i běžný uživatel bude hodně divit. Nastavení všech aplikací je na jedné hromadě v nekonečném seznamu. Když budete mít v telefonu 50 aplikací, rolování se pěkně protáhne. Nastavení je tak zcela nepřehledné. S tím se pojí i práce aplikací na pozadí, která není vždy stoprocentní. Stahování při zamknutém iPhonu sice probíhá, ale pokud se telefon zamkne při přenosech souborů nebo sdílení, často musíte začít úplně odznova.
Osobně jsem zvyklý stahovat si věci na mobilu a přesouvat je do počítače. To, že iPhone po připojení k počítači zpřístupní pouze screenshoty a fotky naházené na jedné hromadě, je dost velké zklamání. A konektor Lightning? Už jen to, že na jeho druhé straně najdete koncovku USB-C považuju za výsměch. Ovšem i Apple se bude muset brzy podvolit, byť přítomnost USB-C oznámí jako nápad z vlastní hlavy. iTunes nepoužívám, nemám Mac, ale telefon mě podprahově nutí k jednomu nebo k druhému. V iPhonu nenajdete pořádného správce souborů, a sdílet musíte přes AirDrop, který však funguje jen s iPhony...
Notifikace máte na lockscreenu, v notifikačním panelu a jako badge u samotných aplikací, celkově mají notifikace dost velké mezery v tom, jak je povolit nebo naopak omezit. Práce ve dvou aplikací nejednou? iOS to nepodporuje. Desktopový režim v mobilu? Nic takového nečekejte. Při používání iPhonu si připadám tak trochu ako rukojmí Applu, nikoliv jako skutečný vlastník telefonu. U Androidů (jakékoliv značky) mám zcela volnou ruku působnosti.
Na dalším listu se dozvíte, co Apple zvládá proti Androidu lépe.
Za co Apple opravdu pochválit
Ale abych iPhony jen nehaněl, Apple má skvěle našlápnuto v několika oblastech. iOS se může chlubit skvělou softwarovou podporou, i několik let staré telefony dostávají nejnovější verzi iOS, Android na podobné úrovni podpory stále pracuje. Např. iPhone 8 z roku 2017 nedávno dostal update na iOS 16, tedy po pěti letech pobytu na trhu.
Apple můžeme pochválit za příkladnou softwarovou podporu iPhonů
Pochválit musíme i špičkové integrace aplikací Facetime a iMessage, pokud máte okolo sebe samé iPhony, je videovolání a textová komunikace jedna radost, pokud ale máte okolo sebe Androidy, už plynulá konektivita trochu drhne. Google sice Apple stále vyzývá k tomu, aby přešel na RCS, ten však na jeho výzvy dlouhodobě nereaguje.
Hry mi na iOS připadají plynulejší, framerate se drží u vyšších hodnot, a to dlouhodobě. S tím jde v ruku v ruce i výdrž, se kterou dělá Apple zázraky. Pokud by do budoucích iPhonů výrobce dostal 5 000 či 6 000mAh akumulátor, asi bychom na výdrž telefonu nevěřícně koukali. V tomto je Android o ligu níže. A to stejné platí i o fotoaparátu. Kvalita fotek a videí se tradičně drží na špici, což u high-end Androidů nelze vždycky říci.
Na posledním listu rozeberu, proč nadále zůstanu u Androidu.
Proč Android?
Primárně proto, že se necítím tolik svázaný. Mám větší volnost, jak v systému, tak ve správě souborů, instalaci aplikací a k tomu spoustu softwarových doplňků, které uživatelé iOS ani neznají. Každý si však samozřejmě najde „ten svůj“ systém a dokáže si jej adekvátně obhájit. Pokud bychom zde psali článek o přechodu na Android, určitě bychom našli také spoustu věcí, které Google řeší jinak, a na které zase nejsou zvyklí uživatelé iOS.
V ideálním případě bych asi chtěl mít v telefonu systém se svižností iOS, s variabilitou a upravitelností Androidu, s výdrží jako iOS, ale zase s otevřeností Androidu. Hry bych zase uvítal s grafickým výkonem a frameratem jako na iOS, konektorově by však telefon měl mít jednoznačně USB-C. Po připojení k počítači by měl mít možnost kopírování všech druhů souborů, a systém by měl umět fotit tak povedené fotografie jako u iOS. Co se však týká klávesnice, určitě bych zvolil Gboard popř. defaultní klávesnici od výrobců Androidů. Jenže, nežijeme v ideálním světě...
iPhone mě navíc nebere ani v podobě „sociálního statusu“. V dnešní době, kdy mají děti na prvním stupni základní školy nejnovější iPhony, je automatická rovnice „manažer firmy = iPhone“ už dávno přežitek. A jak jste na tom vy? Přecházeli jste v minulosti mezi oběma platformami? A která si vás nakonec získala a proč? Podělte se o váš názor v diskusi pod článkem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
