Příběh Razru ve vzpomínkách bývalého zaměstnance Motoroly:
Motorola Razr byl telefon, který se původně neměl zrodit. Porušil všechna pravidla společnosti, a přesto ji následně definoval.
V důsledku komplexních vývojových procesů společnosti Motorola se do tzv. „road mapy“, tedy plánu připravovaných produktů, dostávaly pouze takové telefony, které měly splnit stanovenou ziskovou marži. To vyžadovalo minimální objem tří milionů prodaných kusů daného modelu.
Na prvních schůzkách výboru, který schvaloval nové produkty, byl navržen model Razor (tehdy ještě s nevynechaným písmenem „o“) s očekávaným objemem prodeje 800 tisíc kusů. Už jen na tomto základě měl být okamžitě zamítnutý. Nejenže byl objem příliš nízký, ale telefon byl celkově velmi náročný na výrobu. Integrovaná anténa představovala velkou inženýrskou výzvu, vnější displej musel být monochromatický, aby nevyčníval nad profil zařízení, leptanou tlačítkovou klávesnici dokázal vyrobit jediný dodavatel, a to ještě v omezeném množství.
Že výbor rovnou nesmetl budoucí Razr ze stolu, byla zásluha dvou mužů: marketingového ředitele Geoffreyho Frosta a Rogera Jellicoe, který byl jedním z hlavních designérů Motoroly a za sebou měl úspěšné modely MicroTAC a StarTAC. Oba v Razru viděli koncepci mobilů budoucnosti. Projekt úplně zrušen nebyl, ale rozpočet na jeho realizaci výbor neschválil.
Razr byl tedy v Motorole veden jako utajený projekt, jehož vývoj uvnitř firmy „krylo“ několik zasvěcených manažerů. Na prototypech pracoval tým nadšených inženýrů mimo svoji běžnou agendu po večerech a víkendech. Rozpočet na vývoj Razru nebyl oficiálně schválen, takže se část prostředků „ulívala“ z jiných probíhajících projektů.
Uvnitř firmy se brzy rozneslo, že Razr nakonec vniká a podle šuškandy vedení tušilo, že to bude hit. Každý zaměstnanec, který se k Razru dostal, nedokázal utajit emoce, lidé z ostatních týmů práci na něm záviděli. Telefon se podařilo dokončit a po prezentacích operátorům a prodejcům bylo jasno – chtěli ho všichni. Veřejnosti byl telefon Motorola Razr V3 oficiálně představen 27. července 2004.
Původní předpovědi prodejů Razru pod milion kusů se ukázaly jako dramaticky chybné. V různých podobách a barvách se ho nakonec prodalo více než 100 milionů. Motorola ale po prvním Razru V3 (a jeho nejbližších odnožích) už nikdy stejný úspěch nezopakovala. Mohly za to dvě věci.
Špatný a zastaralý software, který mnoho uživatelů od dalších modelů Motoroly odradil, a také procesní politika uvnitř firmy. Na základě zkušenosti s „partyzánským“ vývojem Razru byla napříště snaha dosáhnout širšího konsenzu u managementu, čímž se ale celý proces natahoval a firma se začínala stávat nepružnou.
To se projevilo hned u příštího modelu, jenž měl ambice způsobit podobný wow efekt jako Razr. Luxusní Motorola Aura s bočně vytáčecím displejem měla přijít několik měsíců po Razru. Nakonec se vývoj opozdil o několik let, Aura byla uvedená až na konci roku 2008, kdy už ale mobilní svět dávno okouzlil telefon úplně jiného ražení a koncepce – iPhone 3G.
...ze vzpomínek Simona Rockmana, bývalého kreativního ředitele Motoroly
(via mobilephonemuseum.com)
