Začátkem listopadu radnice Brno-Střed veřejně vyzvala mobilní operátory, aby nabídli „tarif snů“ pro 90 tisíc obyvatel městské části. Neomezené volání, SMS a MMS, plus 5 GB dat za 300 Kč. Víme, že operátoři takové i daleko výhodnější tarify umí.
V tomto případě se však vyplnil můj pesimistický komentář a Brněnští nedostali ani jednu nabídku. Proč?
České telekomunikace dnes fungují tak, že jsou rozdělené na dva trhy. Na tom firemním si operátoři silně konkurují a ceny jsou tlačené dolů, marže na minimum. Pak je zde trh veřejný, kde operátoři už roky drží stejně vysoké ceny a nehodlají s nimi hýbat. Zde se na běžných zákaznících realizují marže ve výši přes 100 %. Je to absurdní, ale aby manažeři ve firmách mohli neomezeně volat za 200 Kč měsíčně, stojí důchodce a matky na mateřské stejná služba 749 Kč.
Brněnští chtěli tento stav narušit. Chtěli firemní ceny dostat mezi běžné lidi. Operátoři by tak stanovili precedens, který by způsobil lavinu podobných tenderů, celkový pokles cen. To samozřejmě nechtějí, proto svorně brněnskou výzvu odmítli.
A dalo se to předpokládat. Mysleli brněnští výzvu vážně, nebo šlo spíše o manifest, který měl upozornit na pokřivené poměry českých telekomunikací?
