Je to jedna z těch absurdit „prvního světa“. Kvůli pohodlí si připlácíme za to, že je ukradení našeho auta otázkou pár sekund a zvládne to i děcko.
Máme rádi technické vychytávky. Navíc bezklíčové otvírání/startování je opravdu pohodlné a silně návykové. Přijdete k autu s klíčkem v kapse, vezmete za kliku, sednete si a nastartujete. Klíček je pořád v té stejné kapse, ani se jej nemusíte dotknout.
Princip technologie je jednoduchý – klíček je vysílač, v autě je přijímač. Když auto uzná, že je signál z klíčku dostatečně silný, umožní otevřít dveře a nastartovat. Jednoduché, bohužel zabezpečené jen do té míry, že auto ověřuje identitu klíčku.
Signál je analogový, takže jej stačí zesílit a auto relativně snadno přesvědčíte, že je klíček v bezprostřední blízkosti. Ve skutečnosti však může být desítky metrů daleko. Nebo jen pár metrů – na nočním stolku spícího majitele. V praxi to vypadá tak, že zloděj přijde k autu, „v éteru“ chytí signál z klíčku, pomocí zařízení v ceně desítek dolarů jej zesílí, pošle do druhé části „rádiového prodlužováku“ a je uvnitř vozu. Za ideálních podmínek je to operace na několik sekund, beze stop, bez násilí, bez hluku.
Auto odjíždějící z dosahu klíčku nezastaví. Náhle „uspané“ by bylo v provozu nebezpečné, takže jede, dokud má palivo.
Tak jako všechny zlodějské taktiky, i tato má svá specifika. Na začátku není žádná sofistikovaná příprava, žádné vyrábění klíče, žádné hackování elektroniky, žádné uplácení servisního technika. Stačí vytipovat poblíž domu stojící vůz. Když se nepovede zachytit signál z klíčku, může to zloděj bez zanechaných stop zkusit o dům dál.
Takhle názorně vysvětluje techniku napadení „bezklíčového vozu“ německý ADAC. Mezi dvěma moduly „rádiového prodlužováku“ mohou být metry, desítky metrů, ale teoreticky i kilometry, Záleží jen na vnitřnostech a ceně takového zařízení.
Naopak složitější je vymyslet, co pak s ukradeným vozem. Ideální je odjet do připravené dílny, protože je potřeba to provést na jedno nastartování. Až tam mohou přijít ke slovu složitější metodu prolomení zabezpečení – tentokrát však v naprostém klidu.
Ale nemusí jít o nic tak organizačně složitého. Metoda je tak jednoduchá a levná, že se vyplatí i drobnějším pobertům, kteří neseberou celé auto a spokojí se s jeho obsahem:
Absurdní realita
Zní to jako něco naprosto absurdního? Zní to jako neuvěřitelná historka k pivu? Omyl. Tenhle problém není nový, takže se mu věnovala řada seriózních prací. Ta poslední od německého ADAC je patrně nejrozsáhlejší. Testem prošlo 24 vozů 19 značek.
Pokud nevládnete němčinou, tak v záhlaví tabulky je datum první registrace vozu, dosah „rádiového prodlužováku“ v rámci testovací haly (ve všech případech maximální, ADAC neuvádí přesnou vzdálenost, v souvisejícím textu je řeč o stovkách metrů) a poslední sloupce jasně ukazují zhoubnost metody – všechna auta šla otevřít i nastartovat.
Řešení je jednoduché (ale nepohodlné)
Stejně jednoduchá, jako krádež bezklíčkového auta, je i obrana proti popsanému postupu. Stačí ukládat klíček do kovové krabičky. Ano, funguje to, ale celé to pak ztrácí smysl. Připlatili jste si přece za pohodlí, ne za to, že se po každém příchodu domů budete chovat podivně. Budete to stejně dělat i v práci? A co na parkovišti supermarketu?
Audi, BMW, Citroen, Ford, Honda, Hyundai, Kia, Lexus, Range Rover, Renault, Mazda, Mini, Mitsubishi, Nissan, Opel, SsangYong, Subaru, Škoda, Toyota, Volkswagen. Další na tom patrně nebudou o moc lépe.
Problémem se (s typickou rychlostí unaveného hlemýždě) zabývají i automobilky. Technologie se bude muset od základů změnit, ale pro už vyrobená auta se toho moc vymyslet nedá. Pomůže demontáž, nebo zamčená garáž.
Jestli se zrovna chystáte koupit nový vůz, je rada jednoduchá – nepřiplácejte si za bezklíčové otvírání/startování. To stisknutí tlačítka na klasickém dálkovém ovladači nakonec není až tak složité. Ne že by se vozy s tímto starším a bezpečnějším systémem nedaly ukrást, ale aspoň to není tak absurdně jednoduché…
